24.7.2025 – pro někoho, kdo to má číst

Únava. Tíže. Nechuť. Apatie. A ty si říkáš: možná na mě něco leze. Možná jsem nemocná. Možná si jen potřebuji odpočinout.
Ale upřímně? Už dávno víš, že tohle není o těle. Tohle je o tom, že jsi prohrála bitvu, kterou jsi chtěla vyhrát. Že věci nejdou tak, jak sis naplánovala. A tvoje ego to neunese. Neumí to pustit. Tak radši vytáhne záchrannou brzdu – a schová tě pod peřinu.
Jenže peřina není útočiště. Je to úkryt před pravdou, že tenhle příběh už není tvůj. A ty to víš. Proto ti není dobře. Ne proto, že bys byla nemocná – ale protože si pořád dokola namlouváš, že je to normální. Není. A nikdy nebude. Dokud to nepřijmeš. Dokud se tomu nepodíváš do očí. Dokud si nepřestaneš přát, aby to bylo jinak.

A jo – bude to bolet. Bude to nepříjemné. A budeš to muset okořenit trpělivostí.
Ale víš, co už nepotřebuješ?
Další den v posteli.